RADEGASTA, pohanského boha úrody, vytvořil Albín Polášek s býčí hlavou, rohem hojnosti, kačenou a s valašskými krpci. Původní socha je zhotovena z umělého kamene se železnou vložkou a přísadou žulové drti. Na Radhošti špatně odolávala nepříznivému počasí a proto byla nahrazena kopií z pevnější žuly. Originál se nyní nachází ve vstupní hale frenštátské radnice. Vytesání žulového Radegasta trvalo kamenosochaři Janu Sobkovi dva roky. V jeho dílně v Leskovci u Vsetína po celou dobu stály stará i nově vznikající socha vedle sebe.

Návrat Radegasta na Radhošť
Socha pohanského boha Radegasta se na podstavec na Radhošti stěhovala už dvakrát. Při první cestě v roce 1931 nákladní auto se sochou uvízlo ve strmé zatáčce na Pustevnách, odkud ho druhý den muselo vytahovat šest párů koní. Navíc se strhl silný déšť provázený bouřkou, při níž blesk zabil jednoho z vojáků, kteří u Radegasta drželi čestnou stráž.

Druhé putování sedm tun těžké sochy do nadmořské výšky přes tisíc metrů se odehrálo v červenci 1998. Autor tohoto uměleckého díla, frenštátský rodák Albín Polášek, který větší část svého života prožil ve Spojených státech Amerických, dokončil sochu v roce 1930 a věnoval ji obyvatelům zdejšího kraje. Asi tři metry vysoký kolos z betonu a žulové drti, umístěný v nadmořské výšce kolem jedenácti set metrů, však špatně odolával drsným klimatickým vlivům. Největší újmu utrpěl poté, co do něho při bouřce uhodil blesk.

Krajský ústav památkové péče v Ostravě proto rozhodl, že bude vhodnější instalovat na Radhošti místo vzácného originálu dokonalou kopii sochy. Pro tento záměr, který si vyžádal náklady ve výši jednoho milionu korun, se podařilo získat jako sponzora nošovický pivovar, používající ve svém logu siluetu Radegasta. Pro kamenosochaře Jana Sobka z Leskovce u Vsetína se vytesání kopie sochy stalo životní zakázkou. Přírodní žula, z níž sedm tun těžkou sochu Radegasta vytesal, je natolik pevným materiálem, že i v extrémních horských podmínkách vydrží bez vážnějšího poškození několik století.