Sirotek v Radhošti
Ve vesnici Dolní Bečvě u paty travnatého Radhoště žil za starodávna Hansa, člověk chudobný, který ze skrovného výdělku živil mimo čtyři vlastní děti ještě desetiletého synáčka po svém nebožtíku bratrovi. Žili ve veliké nouzi a bídě, a tak Hansa, aby měl více pro vlastní děti, ubíral na stravě svému synovci. Hoch přesto měl svého strýce rád a ochotně vykonával všechny práce ve stavení i na poli, které mu nakázal.
     Jednou v zemi nastal veliký hlad, na poli se nic neurodilo a Hansa se svými dětmi vstával od stolu nenasycen a tu započal ubohého Michálka považovat za jedlíka zbytečného, vyžíravého, který je na škodu hospodářství. Pod záminkou, že se z nouze dal na hledání pokladu, zavedl jej s sebou do jeskyní v Radhošti. V mnohonásobném klikatém bludišti uvnitř hory chlapec na něj čekal a netušil, jaký ukrutný konec života mu strýc uchystal. Michálek zůstal ve tmě sám, bez louče, pod chatrnými žebříky a nadarmo se pokoušel vyjít z podzemí. Naříkal v hlubokých rozsedlinách, lezl po čtyřech a hmatal ve tmě před sebou. Najednou mu noha uklouzla a padal do hlubiny, chytal se všeho, až se zastavil na nějaké stěně o výčnělky a dva z nich ulomil. Opatrně vylezl a špice, které stále držel v ruce, vstrčil do tlumoku. Nenašel cestu přes hučící podzemní řeku, srdnatě do ní skočil a přeplaval na druhou stranu. Po delším čase konečně našel cestu ven na světlo boží.
     Michálek bloudil krajem od jedné vesnice ke druhé a nikde nechtěli otrhaného chlapce přijmout, až zabloudil do jednoho hradu, kde přebýval neženatý a přívětivý hradní pán. Michálek vyžebral od kuchaře kousek chleba a seděl na velikém kameni na dvoře a z mošny vytáhl velký zavírák, kterým si ukrajoval sousta. Při tom mu vypadly na zem ty dvě špice, které předtím ulomil v Radhošti. Hradní pán jej pozoroval a zpozorněl, když se špice zlatě zaleskly. Nechal si hocha zavolat a ten mu povyprávěl celý svůj příběh a také, jak nabyl ty špice, které byly z ryzího zlata. Pán si jej nechal na hradě a nechal jej vycvičit ve všech rytířských dovednostech, a nemaje žádné svoje dítě, začal jej za vlastního považovat. Po smrti svého pěstouna se Michal stal dědicem jeho majetku a velmi zámožným člověkem.
     Jedenkráte stál u okna na náhradí a díval se do nádvoří. Tu uzřel starého nemocného člověka, jen zčásti zahaleného do roztrhaných hadrů, jak žebrá na mostě před hradem. Nechal jej přivést do hradu a poznal strýce Hansu. Chudák mu děkoval za milosrdenství a vyprávěl, jak přišel do dluhů, chalupu musel prodat a žil bídně v chlévě u svého kmotra, než ho vyhnali z domu. Tři děti mu zemřely na neštovice a ze čtvrtého se stal lump a vyvrhel. Michal mu podal nůž zavírák, aby si mohl k polévce přikrojit chleba. Tu strýc Hansa poznal svého nevlastního synka a děkoval Bohu za to, že mu nedal zhynout v Radhošti, kam ho před lety proradně zavedl.
(podle knihy Pověsti a legendy Moravy a Slezska Jiřiny a Jaromíra Poláškových)

Čertův mlýn v Radhošti
     V příjemném údolíčku, chráněn před nápory vichru, stával pod horou Radhošť věkovitý mlýn. Již dávno odešel ze mlýna poslední mlynář s celou čeládkou, nikdo nevěděl, kam šli a jestli náhodou nepropadli pod zem. Proto se mezi místními začalo říkat nejinak než "Čertův mlýn". Každý křesťan se mlýnu raději vyhnul, aby jej náhodou čert nerozemlel na prášek nebo na otruby. Tak to šlo po mnohé věky, čert zůstával samojediným vlastníkem mlýna. Konečně za časů třicetileté války doputoval do těchto krajů vysloužilý voják, kterému v bojím proti Bethelenu Gáborovi sedmihradské dělo roztřískalo levou nohu a ranhojič mu ji odejmul až do půli stehna. Belhal se o dřevěné berli a smál se rychtáři a místním lidem, když ho varovali před "Čertovým mlýnem". Protože stejně neměl, kam by hlavu složil, na noc se vybral do strašidelného mlýna. U půlnoci něco slabounce zaklepalo na dveře, za kterými voják nocoval. Neznámého pozval dále. Do světnice vstoupil malý, ani ne čtyři střevíce vysoký prapodivný mužíček a způsobně se uklonil. Oděn byl do španělských šatů, přes záda měl přehozen červený plášť a na kudrnaté hlavě měl široký černý klobouk. Radoval se, že po třech stech letech dostal vzácnou návštěvu.
     Voják se však nenechal svést na scestí čertovými sliby a ani na jeho vyhrůžky nedbal, ze mlýna nemínil nikam odejít. Hodil po čertovi lýčený provaz a udeřil satanášem o zem. Srazil jej na zem a sedl si mu na záda. Dal čertovi na vybranou, buďto mu bude do smrti zadarmo sloužit, a nebo se ze mlýna poklidí. Čert se vzpouzel, a tak jej voják chytil do paží jak do kleští, stáhl mu španělské kalhoty a posadil jej zadní částí těla na prudce se otáčející mlýnský kámen. A pak už jej mlel a mlel, nedbaje na strašlivý křik a rachot. Mocnosti pekelné zostuzenému čertovi nepřišly na pomoc, a tak satanáš musel slíbit, že se na světě už nikdy neobjeví. V pekle sklidil velikou ostudu a Lucifer ho vykázal z pekla ven před bránu, kde musí pro výstrahu ostatním čertům sedět na zbytku zpola umletého pozadí. Vysloužilý voják dostal darem od vrchnosti onen "Čertův mlýn" a žil zde ještě dlouhá léta, než odešel z tohoto světa.
(podle knihy Pověsti a legendy Moravy a Slezska Jiřiny a Jaromíra Poláškových)

Černokněžníci v Radhošti
     Přicházívali tři mužové v černém oděvu každoročně po dvacet let letním časem na Radhošť. Pokaždé se zastavili u pastýřů na salaši a byli bačou uctěni ovčím sýrem a žinčicí. V posledním dvacátém roce řekli černí muži bačovi: "Pokaždé nás obsluhujete žinčicí a sýrem, co máte, to nám dáváte bez náhrady. My se vám chceme naposledy za tu vaši lásku odměniti. Pojďte tedy s námi a vezměte s sebou měch". Sňali ze stěny lýčenou kabelu a tu bačovi zavěsili na krk a šli na vrchol Radhoště. Přišli k místu, kde se vchází do hory, a nakázali mu, aby v podzemí ani slůvkem nepromluvil. Pak šli dlouhou chodbou až do jakési osvětlené jeskyně na způsob místnosti. Tam poklekli a dlouze se modlili. Ve stěně se ukázaly dveře. Jeden z mužů sáhl nad ně a vytáhl klíč, kterým dveře otevřeli. Ocitli se na zeleném prostranství a po lávce přešli přes hluboký potok. Bača se bál, na ksaždé straně lávky ležel strašlivý drak, ale oni ho vzali mezi sebe a šťastně došli ke skále, ve které byly další dveře. Tam byli ve veliké světnici a odevšad visely z "lištěn jakési cacky" na způsob hroznu a oni je brali a dávali sobě do kabel. Jen bača se k ničemu neměl, tak mu jeho lýčenou kabelu naplnili.
     Když vyšli z Radhoště ven, ukázali mu, že má kabelu plnou zlata a stříbra. Bača je ještě jednou naposledy pohostil a podle jejich prosby je znovu doprovodil na vrchol Radhoště. Tam mu řekli, že jsou černokněžníci z Paříže ze země francouzské. Každý z nich svlékl plášť, rozprostřel jej po zemi a usedl na něj. Pak vzlétli a odletěli do dáli. Bača si koupil velký statek, a protože se netajil, jak k bohatství přišel, každému to vyprávěl. Tak se našli tři odvážlivci, kteří šli na Radhošť a našli tam chodbu vedoucí do podzemí. Pronikli až do veliké místnosti a tam viděli tři kádě plné různých peněz a velmi se radovali. Vtom z jedné kádě vyletěl kohout a křídly jim lampy zhasil. Hledači pokladů se ocitli ve tmě. Jaké bylo jejich štěstí, že venku nechali ještě čtvrtého, který držel rozvinutý provázek, díky kterému se dostali z jeskyně ven. Pak se ještě jednou do jeskyní vrátili s novou lampou, ale kohout jim zase světli zhasil, Hledači dostali strach a už nikdy v Radhošti poklady nehledali.
(podle knihy Pověsti a legendy Moravy a Slezska Jiřiny a Jaromíra Poláškových)