Maměnka a Libušín
Dušana Jurkoviče
Výstavba
Na architektonickém návrhu Libušína a sousední Maměnky začal Jurkovič na zakázku Pohorské jednoty Radhošť pracovat v roce 1897. Obě tyto chaty (zvané útulny), postavené ve slohu tzv. lidové secese s valašskými prvky, byly slavnostně otevřeny dne 6. srpna 1899.
Dušan Samo Jurkovič
Kořeny Jurkovičova směřování k práci s lidovými formami můžeme hledat už v rodinném zázemí, otec patřil k známým slovenským vlastencům, matka byla znalkyní lidového umění. Po studiu na nižším gymnáziu v Šoproni odešel do Vídně, kde v letech 1884–1889 studoval na Státní průmyslové škole, v jejímž čele stál v té době Camillo Sitte.
Během krátké praxe v ateliéru architekta Bully v Martině ho zaujaly práce lidových tesařů ve dřevě. Šest let pracoval v ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně. Za jeho částečné pomoci realizoval stavby pro Národopisnou výstavu ve Vsetíně a Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895. Ocenění práce mu přineslo zakázku na stavbu souboru výletních ubytoven Libušín a Maměnka na Pustevnách (1897–1899).
Výzdoba
Na výzdobě Libušína se podílel malíř Mikoláš Aleš. Je totiž autorem kreseb boha Radegasta, portáše Stavinohy a dvou zbojníků, podle kterých interiéry vymaloval akademický malíř Karel Štapfer.
Poválečný stav
V závěru 2. světové války byly útulny zpustošeny, neboť sloužily k ubytování maďarských asistenčních oddílů i Hitlerjugend. V té době Libušín a Maměnka zchátraly tak, že se po válce uvažovalo o jejich zbourání.
Byly zachovány i díky přímluvě jejich autora architekta Jurkoviče (v té době téměř osmdesátiletý), který se osobně v roce 1947 dostavil na Pustevny. Vyjádřil se také, že by takto tyto stavby již nenavrhnul, neboť nejsou dostatečně odolné místním klimatickým podmínkám. Nejstarší útulny se pomalu dostávaly do havarijního stavu, takže časem zůstal na Pustevnách plně funkční jen hotel Tanečnica a nedaleký hotel Radegast.
Rekonstrukce
V roce 1950 byla Pohorská jednota Radhošť zrušena a stavby přešly do majetku státu. S myšlenkou zásadní rekonstrukce pustevenských útulen přišlo v osmdesátých letech Valašské muzeum v přírodě. Realizovat se ji podařilo až od roku 1995. Po čtyřech letech, v roce 1999 mohla být slavnostně znovuotevřena restaurace Libušín a v roce 2003 byl zpřístupněn také hotel Maměnka. Areál Pusteven byl v době rekonstrukce prohlášen Národní kulturní památkou. Obě stavby jsou v současnosti ve správě Valašského muzea v přírodě.
Libušín
Dne 3. března 2014 byl Libušín výrazně poškozen požárem, který zničil hlavně jeho pravou část, v níž se nachází umělecky nejhodnotnější jídelna.
Příčinou požáru v závěru zimy roku 2014 byla špatně opravená kamna. Při opravě topení v roce 2008 v komínové soustavě vznikla vzduchová kapsa, která nebyla odizolovaná od dřevěných stěn a trámů. Závadu přitom nezjistili ani technici při revizi.
Práce na obnově Libušína postupují od roku 2016 a měly by trvat do poloviny roku 2019.
Maměnka
Hotel Maměnka je přístupný celoročně všem návštěvníkům Pusteven.
V polovině října 2017 započaly demontážní práce na rekonstrukci kotelny v objektu Maměnky na Pustevnách. Cílem projektu je stabilizování stavebně-technického a vlhkostního stavu kotelny, která je částečně zapuštěna do svahu. Sanací zdiva v kotelně dojde k odstranění účinků zemní vlhkosti a omezení zasakování srážkových vod.